• Oslavy podle Keltů...

Podle keltských tradic se den " Letního slunovratu " nazývá Alban Heruin neboli sabat Litha.

Keltové pořádali slavnosti zasvěcené bohyni Matce.

Podobně jako v noci na "čarodějnice" se na nejvyšších kopcích o půlnoci pálily posvátné ohně - tentokrát na počest vrcholícího Slunce.

Lidé kolem nich tančili a bylinami z ohně zapálenými žehnali dobytku.

Uhlíky ze slunovratových ohňů byly rozhazovány po polích pro zajištění dobré úrody.

Uzavíraly se tak zvané čarodějnické svatby. 

• Význam oslav Letního slunovratu...

Lidé se snažili dodat Slunci sílu a moc, která po " Slunovratu " postupně slábne.

To nejčastěji činili tím, že v tento den zapalovali ohně.

Věřili, že teplo a světlo pomohou Slunci doplnit sílu.

Také se domnívali, že ožívají tajemné síly, které střežily poklady země.

Byly to zejména bludičky a divoženky, ale také čarodějnice a čerti.

Magické obřady měly v tento den neobyčejnou sílu.

V nejkratší noc roku můžete kouzlit, přivolávat lásku, hledat poklady, sbírat léčivé byliny nebo věštit budoucnost.

• Bludičky o Svatojánské noci...

Kdo by chtěl o Svatojánské noci najít poklad, mohl by narazit na bludičky, které by ho lákaly do bažin.

Nebo by mohl také překročit bludný kořen a zabloudit.

Na zahnání bludiček prý neplatily modlitby a přání, ale nadávky a kletby.

Ale i tak bludičky provázely dotyčného a domů a dlouho se pak ještě dívaly do jeho oken.

Říkalo se, že tato světýlka jsou duše zemřelých, nepokřtěných dětí, tzv.nekřteňátek.

Ty duše tančí o Svatojánské noci po lesích, loukách a bažinách.

Člověk, který měl dobré srdce, se jich nemusel bát, bludičky pronásledovaly pouze zlé a nepoctivé lidi.

Dobrým lidem bludičky pomáhaly najít poklad.

• Divoženky o Svatojánské noci...

Divoženky neboli divé ženy, bosorky, lesní ženy - byly postrachem lidí o Svatojánské noci.

Svým zpěvem, tancem a sliby lákaly mládence ven.

Ten, který se nechal zlákat, dopadl velmi špatně.

Divoženky ho utancovaly k smrti a jeho tělo roztrhaly na kusy a roznesly po lese.

• Svatojánská noc a poklad...

Najít o Svatojánské noci poklad, nebyl žádný lehký úkol.

Nejdříve musel člověk najít kvetoucí kapradí, které rozkvétalo přesně o půlnoci.

Zlatý květ kapradí měl chytit do bílých šatů, když zrovna opadával.

Toto kapradí samozřejmě střežily zlé síly.

Pokud se někomu podařilo květ získat, byl obdařen magickými schopnostmi.

Mohl být neviditelný, rozuměl řeči zvířat i stromů a rostlin a bylo téměř jisté, že poklad najde.

Poklad byl nejčastěji ukrytý ve skále nebo hluboko v zemi.

Květ kapradiny pomáhal zem i skálu otevřít.

Z objeveného pokladu se člověk mohl vzít jen tolik, kolik unesl, jinak by ho zlé síly krutě potrestaly.

• Mimořádná síla bylinek...

Tajuplná noc propůjčuje svoji sílu i bylinám, které se využívají k čarování.

Pokud hledáte lásku - nezapomeňte si natrhat laskavec, když ho budete nosit u sebe, přičaruje vám muže.
V předvečer Svatého Jana také děvčata splétala věneček z devatera kvítí, aby se ve snu dozvěděla, kdo jim je souzený.

Do devatera kvítí patřily také léčivé bylinky a voničky, jako jsou:

• devětsil
• komonice lékařská
• májovník
• mařinka vonná
• devaterník penízkový
• routa
• třezalka toužebník 
• hvozdík
• kopretina
• sedmikráska
• heřmánek

Kopretina, sedmikráska a květy heřmánku byly zasvěceny lásce.

• Svatojánská noc a devatero kvítí...

Pro nezadaná děvčata:

V předvečer svátku Jana Křtitele, tedy v podvečer, musí děvčata vyrazit ven, najít a natrhat devatero kvítí.

Když ho jdou trhat- nesmí mluvit, nesmí se smát a nesmí se ohlížet.

Když si devatero kvítí natrhají - musí jít potichu domů, nesmí mluvit, nesmí se smát se, nesmí se ohlížet a doma ať si vloží toto devatero kvítí do své postele pod polštář.

Ve snu se jim zjeví ten pravý a dá-li Pánbůh, budou do roka svatby."

• A jaké kvítí to je?

V různých zdrojích se uvádí různé varianty i různý počet kvítí - sedm nebo devět.

A přidávají se k nim i léčivé bylinky.

Většinou to jsou:

svatojánský květ 

růže

smolnička

chrpa

rozchodníček

čičmudíček

mateřídouška

fialka 

zvonek 

• Ještě pro upřesnění:

Svatojánský květ - je kopretina.

Růže - může být i šípková nebo i růže svraskalá.

Smolnička obecná - vypadá jako kohoutek.

Rozchodníček - tím je asi míněn běžný rozchodník ostrý, ale i kterýkoliv jiný.

Čičmudíček - tak to je tučmužíček neboli netřesk.

Fialka - může být i maceška polní nebo violka rolní.

• A ještě lidový zvyk pro nezadaná děvčata...

V den Svatého Jana jde děvče před východem Slunce na louku a utrhne si svatojánské kvítí - kopretinu, Chrysanthemum.

Potom vytrhuje z korunky květiny bílé lístečky, jeden za druhým a říká stále dokola: " chalupa, zahrada, statek, mlýn ."

Které slovo připadne pak na poslední vytržený lístek, majitele takové usedlosti dostane za muže.

Připadne-li na poslední lístek slovo: " chalupa, dostane chalupníka, jestli mlýn, bude mlynářkou..."