" Pálení čarodějnic..."
30. Dubna...
Jedná se o velmi starý lidový zvyk ...
" Filipojakubská noc " nebo také " Valpuržina noc" nebo " Beltine... "
- Tento svátek se původně pravděpodobně slavil o " Úplňku ", který byl nejblíže dnu, nacházejícímu se přesně mezi " Jarní rovnodenností a Letním slunovratem."
- Magická " Filipojakubská noc " z 30. dubna na 1. května patřívala mezi noci, kdy prý zlé a nečisté síly vládly větší mocí než kdy jindy.
- Lidé věřili, že tuto noc se čarodějnice slétají na čarodějnický sabat a skutečně je tato noc jedním z největších pohanských svátků.
- Lidé také věřili v otevírání různých jeskyní a podzemních slují, ve kterých se daly nalézt poklady.
- Aby se hledač pokladů dokázal před zlými silami úspěšně bránit, musel prý mít při sobě květ z kapradí, svěcenou křídu a řadu dalších předmětů.
- Hlavním úkolem tohoto starého lidového svátku byla oslava plodnosti.
Pálení čarodějnic patří i dnes k velmi populárním lidovým zvykům.
Pálení čarodějnic...
Původ a historie
Noc čarodějnic...
Lidé věřili, že v noci z 30. dubna na 1. května čarodějnice letí na sabat.
Proto se této noci také říká „ noc čarodějnic.“
Víra v nečisté síly se časem proměnila v pověru, že ďábel může svoji moc na Zemi uplatňovat pouze prostřednictvím lidí – čarodějnic a někdy i čarodějů.
Zvláště staré ženy bývaly často podezřívány, ze spojení s ďáblem.
Existovala řada praktik, které měly umožnit čarodějnici vidět, případně potrestat.
Lidí věřili, že ji mohou zahlédnout v noci na křižovatce nebo na opuštěném místě.
Na ochranu před čarodějnicemi se na vyvýšených místech pálily ohně.
Postupem doby se z toho zvyku stalo „ pálení čarodějnic.“
Lidé zapalovali košťata a vyhazovali je do výšky, prý aby viděli čarodějnici létající na koštěti v povětří.
Také ochrana úrody a dobytka se soustředila na " Filipojakubskou noc ", kdy se vesničané chránili před čarodějnicemi, které očarovávaly dobytek i úrodu.
Dávaly se zelené větévky na hnojiště, obsypával se chlév pískem.
Hodné čarodějnice...
Čarodějnice však nebyly jen zlé...
Byly i takové, které znaly tajemství bylin, uměly zahánět nemoci a napravovat zlomeniny a těch si lidé vážili.
V některých jazycích dokonce slovo čarodějnice znamenalo „ moudrá žena.“
Bylinkářky – vědmy se vyznaly v tajích přírody.
Věděly mnoho o působení rostlin, hub, kamenů, kovů, drahokamů, ale i barev a vůní.
Jejich poznatky, zdánlivě i nesmyslné, mnohdy přispěly k užitečným vědeckým objevům.
A tak stará „ přírodní magie “ ovlivnila lékařství, chemii, biologii a fyziku.
Ani tyto " hodné čarodějnice “ to neměly lehké.
Většina z nich se ve středověku stala obětí „ honu na čarodějnice “ a mnoho nevinných žen bylo odsouzeno a upáleno na hranicích.
